Láska. Cit, který je uvnitř nás, hluboko v našem nitru, v našem srdci. Cit tak silný, že dokáže proměnit nemožné v možné a naopak. Ve vteřině změní celý náš život, naše priority i nás samotné. Je to silné pouto, které nás všechny spojuje a celý svět dělá krásnějším.
Máme-li lásku, necítíme se sami. Jedině láska, ať už mateřská nebo ta životní, nám dává pocit bezpečí a zahřívá nás i v těch nejtěžších chvílích našeho života. Láska jednoduše vykouzlí slunce i tam, kde je stín. Je jakýmsi pohonem, jenž nás žene kupředu mnohem snáz. S láskou jde všechno mnohem lépe, než když jsme sami bez ní.
Přesto však na ni máme každý zcela jiný názor, jiný pohled a někteří ne zrovna ten nejlepší. Pro některé byla láska jen velkým zklamáním, jiné ovlivnila natolik, že přišli o všechno a obzvlášť smutný příběh jaký láska může mít, když skrze ni vyhasne život. Láska zamotá hlavu kde komu. Dovádí nás k šílenství, nutí dělat šílené věci a odkryje i naše nejslabší místa. Vezme nám hrdost, poníží nás, z chytrého udělá hlupáka a stejně tak z bohatého rázem chudáka. Láska přemůže i ty nejsilnější jedince.
Zkrátka je složitá, ale takoví jsme i my lidé. Když ji máme, odmítáme ji a když jsme bez ní, schází nám.
Říká se, že všechno jde, když se chce, přesto tohle u lásky neplatí. Není-li opětována, nezmůžeme nic i kdybychom se sebevíc snažili. Nepoznat ale lásku, nemilovali bychom a svět by byl jen tmavým místem plný nenávisti. Koneckonců z lásky je vytvářeno všechno krásné. Cokoli je tvořeno z lásky, je vytvářeno srdcem a z něj vychází jen to nejkrásnější, jinak řečeno, všechno to krásné z nás. Každý den je láska tou, která nám neustále připomíná, že je to právě ona, která z nás dělá to, kým jsme. Dokud budeme kráčet po tomto světě společně s ní, slunce bude nad námi svítit stále a každý den bude stát za to, jelikož bez lásky by stál za nic.