Každý z nás chodí po schodech prakticky denně. Výjimkou mohou být lidé zdravotně postižení, ale i pro ně se instalují u schodů nejrůznější výtahy, které jim pomohou se do vyššího patra dostat. Málokdo si však uvědomuje, že součástí je i zábradlí. Obvykle jej sice používáme, ale příliš nevnímáme.
Pokud ovšem schody stavíme, pak si dobře uvědomíme, jak moc je důležité. Přeci jen, musí splňovat poměrně přísná kritéria, aby bylo povoleno. To vše samozřejmě v zájmu naší bezpečnosti. To platí zvláště ve veřejných budovách. Koneckonců, stavitelé rozhodně nechtějí platit milionové odškodné za to, že se díky jejich špatně odvedené práci někdo zranil. A jaké tyto normy jsou?
Tou hlavní je stabilita. Musí vydržet, i když s nimi bude cloumat relativně silný člověk. Musíme si totiž uvědomit, že může uklouznout a instinktivně se bude držet zábradlí, aby nespadl dolů. Pokud by se utrhlo, mohlo by to vést ke skutečně nepěkným následkům.
S tím je spojená i pevnost. Nesmí se prohnout, ani když do něj vrazíte plnou silou. Opět je to z důvodu, že uklouznete a sjedete na něj. Pokud by se rozbilo, pak by mohl daný člověk skončit i o několik pater níže na zemi. A to rozhodně nikdo nechce.
Pak je zde odolnost vůči vnějším vlivům, i když ta není u vnitřního zábradlí na schodiště tak důležitá. I zde je však potřeba počítat s tím, že na něj lidé budou denně sahat a opírat se o něj. Musí tedy být postaveno tak, aby toto zacházení vydrželo i několik let.
U vnějšího schodiště je zde navíc přidán ještě fakt, že bude vystaveno všem povětrnostním podmínkám, tedy měnícím se teplotám, větru, dešti a dalším vlivům, a to spolu s opotřebením, ke kterému dochází jeho běžným používáním.
Základem je tedy zvolit kvalitní materiál a konstrukční plán. Ale nemusíte se bát, ve všech veřejně přístupných budovách jsou ještě před otevřením kontrolovány. A to je jen dobře.