Kolikrát už jsme je prokleli, a přesto se bez nich neobejdeme.
Peníze.
· Kolik o nich bylo napsáno divadelních her.
· Kolik pro ně ztraceno životů.
· Kolik životů bylo, díky jim, zachráněno.
Kde vlastně vznikly úplně první mince?Určitě každého napadne Čína nebo Egypt. Omyl. První mince pocházejí z Lýdie, co byla země v Malé Asii. Mince, které vypadaly jako malé kotoučky, měly danou hmotnost, mohli lidé potěžkávat už v sedmém století, před naším letopočtem. Jmenovaly se zajímavě – elektrum. A nebyly to, jen tak ledajaké, plíšky. Byla to slitina stříbra a zlata.
Za dalších sto let se, pro tento vynález, rozhodli i v Řecku. Tam se razily čistě stříbrné mince.
Nejoblíbenější byly groše
V Čechách měl na ražbu mincí výhradní právo panovník. Ovšem, jak si pamatujeme z hodin dějepisu, nebylo tomu tak vždy.
– Biskupové si razili své vlastní mince.
– Některé bohaté a mocné rody také, například Slavníkovci.
První české mince, které se jmenovaly denáry, nechal razit Boleslav I., už v devátém století. Ve století třináctém je nahradily brakteáty, o jejichž vznik se postaral Přemysl Otakar II. Vypadaly jako jednostranný knoflík.
A konečně přišel pražský groš.
· Václav II. nechal, tyto mince, razit v Kutné Hoře a jistě netušil, jakou oblibu mezi lidem získají.
· Platily téměř tři sta let.
· Měly i své drobné, kterých bylo, na jeden groš, dvanáct.
Tak trochu zmatek, v platidlech, udělal Jiří z Poděbrad, který přidal další drobné. Tentokrát jich bylo, na jeden groš čtrnáct, a říkalo se jim černý peníz. Z důvodu nekvalitního stříbra, které černalo. Vladislav II. Jagelonský nechtěl zůstat pozadu, a tak dal do oběhu bílý peníz. Tentokrát z kvalitního stříbra.
Souběžně s groši fungoval i dukát.Byla to obchodní mince a sloužila i jako
– darovací mince
– nebo ekvivalent zlaté cihličky – lidé do nich ukládali úspory.